Po zrušených lokálkách se Singrovkou

V sobotu dne 7.10.2006 jsem se spolu s přáteli zúčastnil jízdy Po zrušených lokálkách, který pořádal brněnský klub KPKV. Vy si zde můžete přečíst, jak akce probíhala.

Odjezd zvláštního osobního vlaku, který tvořil motorový vůz M240.0113 „Singrovka“, byl stanoven na 7:30 hod. z depa Brno-dolní. Na místo jsme se dostavili s předstihem, abychom ve voze získali pěkná místa k sezení. Pak se ozval zvuk motoru TATRA 930 a my začali posunovat po přesuvně. Ještě se mi nestalo, že bych jel vlakem do boku, až tady.

Po vyjetí z obvodu depa jsme již konečně vyrazili na cestu vstříc fotozážitkům. Během cesty jsme se „akreditovali“ a získali originální lepenkovou jízdenku a malou brožurku s podrobným popisem cesty a vozu ve kterém jsme jeli, s dobovými jízdními řády a několika fotografiemi.

Naše první fotozastávka se odehrála v železniční stanici Slavkov u Brna, kde vůz zastavil u mechanických odjezdových návěstidel. Osazenstvo vozu, čítající  dle mého odhadu 50 osob, se vyhrnulo ven fotit. Hlavní pořadatel, vybavený reflexní vestou a vysílačkou, naváděl strojvedoucího, aby ještě o kousek popojel. Po odfocení všemi účastníky se ozval zvuk píšťalky, což byl signál k urychlenému nástupu do vozu a pokračování v další cestě.

Naše první setkání s úsekem, kde není provozována osobní doprava, nastalo v Nemoticích, kde je odbočka do Koryčan. Tam následoval stejný scénář – úprk na fotomísto, odfocení pózujícího vozu, píšťalka a rychlý přesun zpět do vozu a odjezd na další místa.

Další naše cesta vedla do Kyjova, kde jsme se napojili na další úsek bez pravidelné osobní dopravy, tentokrát směrem na Mutěnice. Na konci Kyjova jsme si ještě vyfotili tříramenné mechanické návěstidlo - dle ostatních účastníků - vcelku velkou raritu. Traťový úsek Kyjov –Mutěnice jsem znal z dřívější cesty s „Hrbatou Máňou“ T211.0689, takže jsem tu byl takřka „doma“. Zde jsme fotili ve stanicích Svatobořice a Dubňany. V Mutěnicích jsem neodolal a přemluvil kamaráda Petra, ať jde na stanoviště strojvedoucího a z nástupiště jsem ho vyfotil v okénku jeho milované singrovky. Pravda, přemlouvání netrvalo ani vteřinku. Během cesty jsme se oddávali příjemnému hovoru s ostatními „blázny fotografy“ a já musel postupně promazávat kartu ve foťáku, ne snad z nedostatku místa, ale protože pohled na displej by se dal nazvat „Singrovka 100x jinak“. Příjemné bylo občerstvení za slušné ceny, které zahrnovalo pivo, kávu, kofolu, klobásy a nějakou tu sladkost.

Další částí naší cesty byl úsek Mutěnice – Čejč, kde je zatím stále běžný osobní provoz. V Čejči jsme odbočili směrem na Klobouky u Brna. A tam se to stalo…

Motor singrovky přestal šít hladce-obrace a zastavil se. Říkám si, že na železnici se přece bez motoru nejezdí ani z kopce, nebyl by vzduch pro brzdy apod. On ho taky nikdo nezhasnul, zhasl sám. Setrvačností jsme jeli ještě pár set metrů, až jsme zastavili v polích. Co teď? Osádka vozu závadu tušila, takže její odstraňování bylo o úkon hledání jednodušší. Všichni účastníci tedy zastávku využili k menší procházce, focení vozu v polích, k úlevě do kukuřičného pole nebo zvědavému koukání pod ruce osádky, která odstraňovala závadu.

Písk! Píšťalka vydala svůj pronikavý zvuk, motor naběhl, rychle nasedat ať nemeškáme! Cesta do Klobouků u Brna proběhla v pořádku. Zde jsme úvratí najeli na úsek Klobouky – Ždánice. Tohle byl pro mě již zcela neznámý kraj. Kolega se oddával natáčení videa a užíval si zvuk motoru jeho tolik milované singrovky. Při focení u zastávky Dražůvky za námi přišel místní občan a silným jihomoravským dialektem se nás ptal, co se to tady děje??? Nu, divit jsme se mu nemohli, protože již pohled na samotný vlak je tu rarita, nemluvě o spolku padesáti pomatenců, co pobíhají okolo vlaku a zuřivě fotí…  

Obrovské překvapení nás však čekalo při příjezdu do koncové stanice Ždánice! Na nástupišti se tísnil dav snad sto lidí a dychtivě čekal na náš příjezd! Takovou publicitu jsme užívali! Při opakovaných nájezdech do stanice za účelem focení se nám do vozu navíc nahrnulo množství cizích osob, které čekaly, že se někam svezou! Pobyt ve stanici Ždánice se tedy zkrátil na nutné minimum a my se raději vydali zpět.

Při jízdě z Mutěnic směrem na Zaječí, kolega Petr zažertoval: Co kdyby nám teď zhasnul zase motor? S obavami o přivolávání neštěstí jsme ho mírně okřikli. Ale bylo pozdě… V tu chvíli motor jako na povel zhasl a my zase klouzali setrvačností… Dostali jsme se až k Velkým Pavlovicím za železniční přejezd, takže jsme aspoň neblokovali dopravu na silnici. Ale dopravu na trati, tu jsme blokovali úspěšně. Poučeni z předchozí závady, pořadatelé opravili zacpaný palivový filtr s ještě větší rychlostí než prvně. Dostali jsme se až do stanice Zaječí, která se již nachází na koridoru Brno – Břeclav. A jak se říká: „Do třetice všeho dobrého a zlého“ nám motor opět ztichl… Zde to tolik nevadilo, stejně jsme pouštěli jeden nákladní expres a dva rychlíky. Někteří účastníci se oddávali focení projíždějících souprav, jiní skupovali zásoby klobás a hořických trubiček, snad z obavy uvíznutí na delší dobu. Samozřejmě, to byl jen žert. Část přespolních, kteří na akci dojeli z větší dálky, odešla na stanici a odjela pravidelným osobním vlakem domů. My ale hrdinně zůstali a neopustili potápějící se loď!

Oproti jízdnímu řádu jsme měli už skluz, ale plánovaná jízda z Hrušovan u Brna do Židlochovic se přesto uskutečnila. Najeli jsme tedy na poslední úsek. Ten byl ale notně zarostlý keři a stromy podél trati. Průřez, kterým jsme projížděli, se značně zužoval a projížděná rychlost zmenšovala, až jsme se zastavili zcela. Dál to prostě nešlo. Někteří obětavci začali keře a stromy všelijak ohýbat a lámat, abychom za každou cenu pokračovali. Našli se i tací, kteří si s kamerou v ruce úsek „projeli“ po svých a pokračovali ještě kousek dále. Chudák singrovka utrpěla dost škrábanců do laku a myslím, že zotavení bude trvat dlouho.

Dál nás čekala již jen cesta do Brna na hlavní nádraží, která se už odehrávala za tmy. Tam naše putování po zrušených lokálkách skončilo. Měli jsme za sebou projetých 230 km lokálek a hlavní trati.

Jak celou akci zhodnotit? Někdo byl možná trochu zklamaný, že jsme nedojeli do Židlochovic a že jsme se zdrželi se závadami motoru. Nám se ale akce moc líbila, počasí se na poměry podzimu velmi vydařilo a já jsem byl hlavně moc rád, že jsem měl možnost svézt se vlakem po tratích, které za pár dní možná zcela zmizí ze železničních map…

• autor: Petr Martinek